Istanbul - muzeum Topkapi Sarayi

Istanbul - muzeum Topkapi Sarayi

V istanbulském paláci Topkapi, který sloužil v minulosti jako rezidence osmanských sultánů, se dnes nachází Muzeum Topkapi Sarayi vystavující umělecké poklady z období 470 let trvání osmanské říše. Tato nádherná stavba, která byla centrem vlády nad celou říší, tak v sobě nese odkaz dávné historie.

Krásný palácový komplex byl vystavěn na okraji turecké metropole, na kopcovitém zalesněném výběžku zvaném Serailový mys. U něj se střetává Marmarské moře, Bospor a zátoka Zlatý roh. Topkapi se svými věžemi, kopulemi a minarety představuje tradici staré Byzance. Palác původně se svými rozlehlými zahradami zabíral celé území mysu, rozloha paláce je 700 metrů čtverečních.

O výstavbu paláce se krátce po dobytí Istanbulu v roce 1453 zasloužil Mehmed II. přezdívaný Fatih, což znamená „dobyvatel“. Jeho přezdívkou bylo také „pán dvou moří“. Stavební práce byly zahájeny o 9 let později na výspě, z níž bylo možné přehlédnout Bospor i Marmarské moře. Původně na tomto území rostl olivový háj a jeho část sloužila také jako skladiště zbraní. Palác byl obklopen ochrannou zdí o délce téměř 1,5 km, která byla prolomena několika branami. Mehmed II. nechal vypracovat sbírku tureckých zákonů pod názvem Kanunnane, jejichž cílem bylo zakotvení administrativních mechanismů – tedy i struktury paláce.

Palác Topkapi zůstal sídlem osmanských panovníků i v následujících staletích, přičemž každý následující vládce provedl na stavbě určité změny, nebo ji rozšířil. Další stavební úpravy byly nutné také v případě, že palác zasáhlo zemětřesení nebo požár, což nebylo v této krajině ničím výjimečným. Postupně tak vzniklo cosi, co vypadalo jako město ve městě. Z Topkapi se stal labyrint chodeb, pavilonů s kupolovitým zastřešením, minaretů, studní, zdí a náměstí.

Posledním ze sultánů obývajících palác byl Abdülmecid I., který zemřel v roce 1860. Osmanská říše, která kdysi ovládala rozlehlé území východního Středomoří, pak začala postupně upadat. Ohromný palác byl opuštěn a začal chátrat. Definitivní konec osmanské nadvlády přišel s koncem první světové války. Roku 1922 zrušil Mustafa Kemal Atatürk monarchii a založil republiku. Původní úmysl, pro který byl palác Topkapi vystavěn, tedy dodat metropoli imperiální vzhled, se naprosto vytratil. V roce 1924 byl zpřístupněn veřejnosti a stalo se z něj muzeum. Ve stejné době byly zahájeny restaurátorské práce.

Prohlídka paláce je velmi náročná, i když nejsou zpřístupněny všechny budovy, ty přístupné části nabízejí nezapomenutelnou podívanou. Topkapi tak dnes vypadá jako napůl zámek a napůl galerie. Toto jedinečné spojení zámku, pokladnice a umělecké galerie z něj dělá podobnou instituci jako je petrohradská Ermitáž v pařížském Louvru. Islám nevytvořil žádné stavební umění, které by bylo závazné pro všechny islámské země. Topkapi je tak jedinečnou islámskou stavbou, která však nezůstala v porovnání se šlechtickými sídly například v Bagdádu nedotčena východořímsko-byzantskou tradicí. Je proto snadné najít architektonické paralely mezi řeckými ortodoxními církevními stavbami a palácovými pavilony. Přesto je na první pohled patrné, že se jedná o sídlo islámského panovníka.

Ke komplexu budov náleží harém, který je místem, v němž se zdržovaly ženy panovníka – tedy jeho matka, mnoho manželek a také jejich děti. Obsluhu a ostrahu osob v harému měli na starosti otrokyně a černí eunuchové. Žádnou radostí nebylo ani být synem panovníka, protože ze strachu před možnou ztrátou trůnu je nechávali vlastní otcové vraždit. Mnozí z nich proto raději dali přednost útěku a životu v ústraní, mimo zdi paláce. V dalších prostorách Topkapi měla své sídlo státní správa v čele s vezíry. Další část byla zase vyhrazena janičářům, elitní osmanské armádě, jejímž členům se ovšem k nelibosti sultána občas zachtělo žít po svém.

Protože islám zakazoval zobrazování postav, zaměřili se umělci na ornamentální umění a dovedli jej k dokonalosti. Na keramických dlažbách byly zobrazovány maximálně rafinované proměny rostlinných druhů. Muzeum Topkapi Sarayi se skládá z několika částí a je rozmístěno do mnoha přepychových síní. Za prohlídku stojí klenotnice, knihovna, mincovna i zelená nádvoří. Archeologické muzeum je zaplněno antickými sochami, sarkofágy, ukázkami turecké keramiky a dalšími poklady pocházející ze všech koutů tehdejší osmanské říše. Sbírka začala vznikat v polovině 19. století a opatruje tak předantické kolekce i antické sbírky. Údajně jde o jednu z nejvýznamnějších sbírek starožitností na světě.

V palácové kuchyni jsou vystaveny sbírky keramiky, skla a stříbrného náčiní. Snad nejoslnivějším koutem paláce je klenotnice, která je plná obrovských drahokamů, polodrahokamů a pánských šperků. Jsou zde k vidění vzácné předměty, které byly nashromážděny během 470 let trvajícího panování sultánů. Největší množství artefaktů pochází z období vlády Selima I. Krutého. Kromě sultánových oděvů a uniforem jsou zde uloženy četné portréty, hodiny, rukopisy, zbraně, brnění a také keramika, sklo a stříbrné náčiní. Nechybí ani sbírky porcelánu a kaligrafií. Kromě zlatého trůnu je zde k vidění ještě dýka z roku 1741, která se stala jakýmsi symbolem celého Topkapi.

V místnosti s posvátnými islámskými relikviemi je možné si prohlédnout roucho Proroka Mohameda. Přímo k němu ovšem návštěvníci nemají přístup, mohou se na něj podívat pouze přes otevřené dveře z předsíně. Jde totiž o jednu nejposvátnějších islámských relikvií, díky které se Topkapi stalo poutním místem muslimů. Zákaz zobrazování postav, který nařizoval islám, zde umělci obratně obcházeli na knižních ilustracích. Na miniaturách jimiž se ilustrovaly knihy tak neustále docházelo k porušování předpisů koránu. Muzeum Topkapi v Istanbulu vlastní neuvěřitelných 13 tisíc kusů těchto uměleckých miniatur.

- jap -

Předchozí články z Turecka:
Dovolená v Turecku
Kemer – tam kde planou Héfaistovy ohně
Letovisko Lara
Alanya, město pohody a dobrodružství
Antakya – město tolerance
Side – město granátových jablek

Článek byl zobrazen 10 735 krát.