Zámek Uherčice je učebnice slohů

Koncepce uherčického zámku zahrnující šlechtické obydlí s reprezentačními prostory, hospodářskými budovami a okrasnou zahradou představuje významný krajinotvorný soubor jižní Moravy. Zámecký areál vznikl na místě dřívější gotické tvrze pocházející ze sklonku 15. století. Přibližně v polovině 16. století proběhla přestavba původní tvrze na renesanční zámek.

Zdejší území bylo osídleno už na přelomu 9. a 10. století. Ves Uherčice patřící k hradnímu obvodu Bítova je v písemných pramenech poprvé zmíněna v roce 1312. Držbu poněkud zpustlých Uherčic legalizoval Král Vladislav II. panu Leopoldu Krajířovi z Krajku. Noví vlastník ves nově osídlil, a vybudoval tam své sídlo. Do přelomu 15. a 16. století tak vzniklo stavební jádro dnešního zámeckého souboru, které tvořila trojkřídlá jednopodlažní gotická tvrz. Ta byla na čtvrté straně uzavřena zdí se vstupní branou.

Foto: Hlavní nádvoří - arkáda západního křídla a severní křídlo -  historická fotografie z 20 - 30. let

K přestavbě dřívější tvrze v renesanční zámek došlo za Krajířů z Krajku přibližně v 2. polovině 16. století. Do roku 1554 byla hotova nejstarší renesanční část zámku s nádvořím. V další stavební fázi byla uskutečněna stavba lichoběžníkového dvora s dvoupatrovými renesančními arkádami. V též době byl postaven i východní arkádový dvůr, který byl přístupný branou s věží. Zahájenou přestavbu Krajířů posléze dokončovali Strejnové ze Švarcenavy.

Od roku 1628 byl zámek společně s panstvím v držení Jakuba z Berchtoldu, který se od té doby nazýval z Uherčic. Barokní úpravy zámku probíhaly za Berchtoldů někdy kolem roku 1670, kdy došlo k výzdobě interiérů kaple, spojovacích chodeb a více než dvanácti sálů bohatými štuky. Jejich autorem byl Baldassare Fontana. Exteriér zámku před rokem 1696 upravoval proslulý stavební mistr Francesco Martinelli z Vídně.

Po krátkém držení zámku ve vlastnictví Hartigů a Nimptschů (1731 – 1768) získal zámek držitel brtnického pantství Tomáš Vinciguerra Collalto. Uherčice pak zůstaly v majetku rodu Collaltů až do roku 1945. V úvodu 19. století se tak zámek dočkal klasicistních interiérových úprav. Změny se dotkly zejména banketního sálu, přilehlých místností a průhledů do volné krajiny.

Foto: historické vyobrazení zámku Uherčice z roku 1892

K zámeckému areálu přiléhá bývalá barokní zahrada a rozsáhlý lesopark. Okrasná zahrada, založená již v 16. století měla nejprve ráz francouzského parku s lipovými alejemi, protínající i samotné Uherčice. Severně od okrasné zahrady byl kolem roku 1800 založen přírodně krajinářský park. V něm byly na návrších vybudovány romantické stavby. Dodnes se nám dochovaly jen dvě - obelisk a umělá hradní zřícenina.

Renesanční zámek s barokními úpravami situovaný ve východní části rozlehlého zámeckého areálu byl veřejnosti zpřístupněn teprve v létě 1996. Od roku 2002 je zámek Uherčice národní kulturní památkou.

V poměrně rozlehlém areálu je během dlouhodobé památkové obnovy otevřen veřejnosti jen menší prohlídkový okruh. Ke zpřístupněným interiérům patří zámecká kaple, klasicistní banketní sál a pět komnat reprezentačního západního křídla včetně komorního barokního divadla. 

Vnitřní prostory zámku jsou sice v současné době v nejrůznějších fázích rekonstrukčních a restaurátorských zásahů, ale mají obdivuhodnou velmi vzácnou štukovou a malířskou výzdobu. Návštěvníci tak mají ojedinělou možnost na zámku Uherčice posoudit míru devastace této památky a nahlédnout do procesu rozsáhlé obnovy památkového objektu.