Norsko za druhé světové války

„Vy jste byli s Němcema“ řve na mě nebývalou zlostí postarší muž, který by ale určitě nemohl být tak starý, aby si to mohl pamatovat, a ještě to vyznívá tak, jako kdybych byl povinen cítit přímo osobní zodpovědnost. Abyste se mohli přesvědčit, jaké to skutečně bylo a nespoléhat se jen na vágní pověsti či fámy, čekají na Vás osobní návštěvy pevnosti, válečné hřbitovy, muzea a pamětní či pietní místa.

Pevnost Norsko

Norsko dalo světu podstatné jméno vlastizrádce – Quisling – původně příjmení samozvaného vůdce tejdejšího protektorátu Norsko. Kam až jeho stopy vedou, s tím se můžete osobně blíže seznámit mezi četnými válečnými památkami. Poté, co německá válečná mašinérie převálcovala bídně připravenou norskou armádu, začala výstavba tzv. Festung Norwegen – Pevnosti Norsko. Některé konstrukce mají výjimečné prvky, což si jistě ocení nejen ti z Vás, které zajímají válečné dějiny, nýbrž i Vy, kteří se rádi kocháte technickými památkami obecně. 

Foto: Botn

Odkazy odboje

Muzeum obrany a muzeum domácí fronty v hlavním městě vykreslují svými rozsáhlými sbírkami vozidel, zbraní a jiných předmětů, dokumentů, plakátů a fotografií celistvý obrázek doby okupace. Dozvíte se tu mnoho podrobností o stupňující se činnosti civilního i vojenského odbojového hnutí. Sabotáže probíhaly v nevídané míře, z nich nejznámější je patrně vyhození závodu na výrobu těžké vody v Rjukanu do povětří. Těžká voda byla nezbytná pro německý jaderný výzkum a trvalé úsilí o jadernou bombu. Norsko mělo i jiné důležité zdroje – karbid křemíku, hliník a jako jediná evropská země i molybden. Norský odboj se pokoušel Němce odříznout od těchto zdrojů a někdy na vlastní pěst, jindy za pomoci Spojenců, se jim to se ztrátami i povedlo.    

Adolfovo dělo

V nejsevernějších oblastech Norska můžete sledovat dokumentaci Němci spálené a zničené země. 320 náletů udělalo z města Kirkenes jedno ze světově nejvíce bombardovaných měst za 2. světové války. Tromsø bylo v roce 1940 na tři týdny hlavním městem Norska, jelikož bylo Oslo a jižní Norsko okupováno Němci. Právě zde byl potopen proslulý poslední německý křižník Tirpitz. Místní hrdina Jan Bolsrud utekl z německého zajetí a přeplaval ledové vody Lyngenského fjordu. Příjeďte poslechnout si jeho příběh i příběhy dalších. Nedaleko druhého největšího města kraje – Harstad – stojí jedna z nejmohutnějších nacistických pevností Evropy. Jedním ze čtyř děl je tzv. Adolfovo dělo – původně jedno ze dvou největších lodních děl na světě. Dostřel mělo 56 km a to jednou za minutu. Dělo obsluhovalo 68 osob, z toho 40 v podzemním bunkru.

Některá z nejdojemnějších a nejtruchlivějších míst

Město Narvik je známo především z 2. světové války, kdy si Němci poprvé na Spojencích vylámali zuby. Odehrála se tu největší bitva v dějinách Norska a bylo zabráněno dodávkám švédské železné rudy z Narviku do Německa. U města leží na dně fjordu na 50 bitevních lodí, a kdo si přeje, může je navštívit jakožto potápěč, neboť zákaz potápění v tamních vodách už neplatí. Spolu s válečným muzeem ve Svolværu na souostroví Lofoty patří narvikské mezi nejnapínavější v Norsku. Kraj Nordland je prošpikován válečnými dějinami a památkami na ně, např. v podobě děl na Engeløyi a Grønsvice, válečných hřbitovů v Tjøttě, Botnu a Muzea Silnice krve o životě válečných zajatců v Botnu, kteří dřeli na stavbě silnice a železnice dále na sever. Kromě Němců tu jsou pohřbeny tisíce vojáků z Československa, Sovětského svazu, Jugoslávie, Polska a jiných zemí, kteří přispívali k porážce Němců.

Foto: dělo

Země bunkrů: Albánie, ale také Norsko

V mnoha městech jako např. Bodø se nacházejí rozsáhlé soustavy bunkrů. V Hortenu najdete tzv. bunkr Alberta Speera, pojmenován po známém Hitlerově architektovi. V oblasti Ørlandu nedaleko Trondheimu jsou bunkry vysoké až několik pater. Granátomet v jednom z nich byl vyráběn v malém počtu a byly jím opatřeny pouze oblasti zvláštního strategického významu. Dosah zbraně byl pouze 750 m, zato rychlost střelby byla na tu dobu neuvěřitelných 120 granátů za minutu. Strop jednoho z bunkru je 3,5 m silný a posílený betonem a má vydržet zásah tunovou pumou. V Ørlandu byste také mohli vidět tzv. Hitlerovy zuby – překážky z betonu, vyčnívající z terénu proti pancéřovaným vozidlům a tankům. Dále se tu zachoval základ třetího největšího vzdušného radaru v severní Evropě. 

Norské Lidice

Nejznámější z norských Lidic – Telavåg – byla srovnána se zemí poté, co zde byli při střelbě zabiti dva důstojníci Gestapa. Obyvatelé byli zavlečeni do koncentračních táborů v Norsku a v Německu. Muzeum přepravy přes Severní moře dokumentuje velmi riskantní přepravu běženců a zvědů přes Severní moře do Velké Britanie za 2. světové války. Boj byl často nerovný, urputný a chrabrý, jako např. v dávno předtím zrušené pevnosti Hegra v roce 1940, kdy 250 norských mužů a jedna žena ustáli německé útoky po dobu 25 dní až do toho data, kdy se jižní Norsko oficiálně vzdalo. Úsilí na Hegře udělalo i na Němce veliký dojem a tamní boje získaly morální význam, který zdaleka přesáhl ten vojenský. Při mnoha místních bitvách necvičené a jinak slabší norské síly-nevojáci porazili lépe vybavené německé vojáky.

Mizející památky

Pobřežní pevnosti si můžete prohlédnout i na ostrovech Bolærene v Oslofjordu, Fjellu u Bergenu, v Erganu u Molde, v Møviku, Flekkerøyi, na Listě ad. Tři poslední najdete nedaleko Kristiansandu a skýtají některé z nejzajímavějších interiérů z doby okupace. Z pevnosti Oscarsborg v Oslofjordu vyšly výstřely, které potopily bitevní křižník Blücher, první z lodí, které Němci vyslali do Norska, aby ho obsadili, aby si tak na severní frontě kryli záda. Kvůli nenasytné potřebě železa byly téměř všechny kopule nad bunkry přetaveny a kvůli zanedbávání, zarůstání vegetací a bourání při stavební činnosti po válce až po dnešek je spousta norských památek z 2. světové války v ohrožení. Navštivte je, dokud je čas.