Hagia Sofia – symbol Istanbulu

Hagia Sofia – symbol Istanbulu

Hagia Sofia neboli „chrám Boží moudrosti“ se nachází v istanbulské čtvrti Sultanahmet, která v metropoli patří k lokalitám s největší koncentrací památek. Hagia Sofia již po více jak 1400 let ohromuje kolemjdoucí svou elegantní architekturou s krásnými zdobnými detaily.

Hagia Sofia je bezesporu nejznámějším příkladem byzantské architektury a je zároveň považována za jeden z milníků světové architektury. Stávající chrám byl postaven v letech 532 - 537 východořímským císařem Justiniánem I. jako katedrála Konstantinopole, která byla hlavním městem byzantské říše. Justinián toužil po tom, aby jeho moc ve východořímské říši dokumentovala umělecká díla. Stavba kostela měla dokazovat jak moc císaře a Římské říše, tak i císařovu výsadní pozici v Kristově učení.

Hagia Sofia vyrostla na místě, kde původně stávaly dva kostely, biskupský Velký chrám, jež byl vysvěcen za vlády Constantina I. v roce 360 a kostel Theodosia II. inaugurovaný roku 415. Tyto stavby byly sídlem ortodoxního patriarchátu až do dobytí Konstantinopole osmanskými Turky v 15. století. Příchod Turků znamenal zánik Byzantské říše. Tehdy byly oba kostely přeměněny na mešitu a ta později opatřena čtyřmi minarety. Hagia Sofia se tak stala hlavní mešitou, po jejímž vzoru začaly být po celé Osmanské říši stavěny další podobné chrámy.

Stavbou byli pověřeni stavitel Isidor Mílétský a matematik Anthéimos z Trallu. Byla financována z výnosů tří set císařských velkostatků i štědrých darů panovníka, proto stavba postupovala poměrně rychle. Bohužel již v roce 558 došlo během silného zemětřesení ke zřícení mohutné kopule, ta však byla velmi rychle nahrazena novou, ještě mnohem hezčí. Byzantský způsob stavby kupolí vycházel ze snahy, upnout zraky věřících vzhůru, aby se více přiblížili nebi a hlavně bohu. Současná kupole chrámu Hagia Sofia má průměr 31 metrů. Nepatří sice k největším éry starověku, ale zato je však pravděpodobně nejodvážněji konstruovaná. Během staletí musela Hagia Sofia vydržet ještě řadu dalších zemětřesení, žádné z nich však již nezasáhlo tak ničivou silou. Pokaždé však bylo nutné provést nějaké drobnější opravy.

Turci provedli několik změn nejen zvenčí chrámu, ale také v jeho interiéru: po stěnách vyvěsili závěsy se jménem proroka a súry (úryvky) z koránu. Jelikož islám zakazuje obrazy, byly mozaiky s křesťanskými náměty zakryty sádrou. Mozaiky byly znovuobjeveny teprve v 19. století, ale k jejich odkrytí došlo ve 30. letech 20. století. V roce 1934 rozhodl tehdejší prezident Turecka Kemal Atatürk o tom, že bude Hagia Sofia sekularizována, tedy zbavena svého náboženského významu a že se z ní stane muzeum. V chrámu si tak dnes můžete prohlédnout expozice zachycující vývoj této krásné stavby. Roku 1993 byla na popud světové organizace UNESCO podniknuta rozsáhlá rekonstrukce, která měla zastavit a vylepšit chátrající stav budovy.

Na chrámu jsou patrné muslimské i křesťanské prvky, má nádherně zdobený interiér a na kruhových terčích uvnitř chrámu jsou zdobné kaligrafické nápisy. Při vstupu dovnitř chrámu každého ohromí jeho hlavní loď, tento obrovský prostor dosahuje výšky 56 metrů a je završen již zmiňovanou mohutnou kupolí. Dnes se v ní nachází 40 oken, vždy jedno mezi nosnými klenbovými žebry z cihel a malty. Chrám ohromuje svým vysokým a širokým vnitřním prostorem a také světelnými efekty, které dělají dojem, že se kupole vznáší ve vzduchu. Z oken v postranních zdech a z kupole vpadá dovnitř světlo a osvětluje všechny plochy vnitřního prostoru chrámu.

Z uměleckého hlediska přitahuje Hagia Sofia množstvím zářivých mozaik, které jsou dnes již jen pozůstatky tehdejší výzdoby. Podařilo se zde dokonce dochovat i stropy s mozaikovými vzory, jež jsou součástí původní chrámové dekorace z 6. století. Postavy na mozaikách stojí před jednotným zlatým pozadím, čelně obráceny k divákovi a působí strnule. Tématem těchto mozaik bylo ztvárnění křesťanských legend.

Tento mohutný chrám dnes musí podpírat opěrné sloupy, které sem byly přistavovány v průběhu staletí a bohužel z části zastiňují původní vzhled kostela. Ke chrámu patří i tři mauzolea, z nichž nejstarší je mauzoleum Selima II. z roku 1577. Interiér je obložen nádhernými dlaždicemi z Izniku. Jedinečnou ukázkou tureckého rokoka je Kašna k očistě vystavěná kolem roku 1740. Má přečnívající střechu pomalovanou květinovými motivy. Jako hrobka pro dva sultány dnes slouží baptisterium, které bylo v 6. století součástí tehdejšího kostela.

- jap -

Předchozí článek z Turecka - Ruiny hrdé Pergy

Článek byl zobrazen 31 688 krát.