Alanya, město pohody a dobrodružství

Alanya, město pohody a dobrodružství

Krásnou dovolenou si každý představuje jinak. Někdo touží po lenošení na pláži a koupání v příjemně teplém moři, jiný chce zažít něco dobrodružného, chodit na dlouhé procházky po zajímavých místech a poznávat historii. A někdo by chtěl od každého trochu. Myslíte, že to není možné? Starobylé město Alanya nás přesvědčí o opaku.

Toto oblíbené turistické letovisko se nachází v Antalyjské provincii na břehu Středozemního moře a tvoří východní okraj tzv. Turecké riviéry. Již odedávna bylo centrem starověkých i středověkých civilizací, první osídlení se však datuje již do paleolitu. Název města se v průběhu staletí stále měnil – od Coracesium, Korakesion, Korakassa až po Kalonoros. Později byl změněn na Alaiye. Italové mu ve 13. a 14. století říkali Candelore či Cardelloro. Nakonec mu v roce 1953 dal Atatürk dnešní jméno Alanya. Ve městě není těžké se seznámit s pravým tureckým životem – je plné krámků, kaváren, trhů a restaurací.

Ubytování ve městě zajišťuje řada hotelů a apartmánů různé ceny a kvality, které jsou ve městě i po celém pobřeží. Alanya je poměrně dlouhé město, proto zde funguje pravidelná doprava zajištěná lokálními autobusy či pomocí tzv. dolmuše (autobus či mikrobus, který jezdí nepravidelně po kratších trasách, přičemž lidé po cestě nastupují a vystupují podle potřeby).

Na východ o Alanye se rozkládá pláž dlouhá neuvěřitelných 22 kilometrů! Pláž je písečná, místy pokrytá hrubším pískem, který je docela příjemný při chůzi. Moře je průzračně čisté, ale někdy jsou na něm větší vlny, na které by si měli dávat pozor méně zdatní plavci.

Přímo v Alaynyi se nachází dvě pláže, které jsou od sebe odděleny. Na obou plážích je možnost zapůjčení si lehátka a slunečníku. Západním směrem se rozprostírá Kleopatřina pláž, která patří k nejznámějším v Turecku. Pláž je pokryta pískem z hrubšího zrna a je asi 3 kilometry dlouhá. Plocha je rozdělena na jednotlivé úseky podle barů s čísly. Druhá pláž se jmenuje Keykubátova, podle sultána Kayqubada I. Rozkládá se směrem na východ a má asi 15 km. Před vstupem do moře leží kameny, které nejsou ani tak ostré jako kluzké, proto se doporučuje vzít si do vody boty.  Některé hotely disponují vlastními upravenými vstupy do moře. V Alanyi se nachází také aquapark.

Co se týče architektonických památek, zanechala po sobě největší stopy doba osmanské nadvlády. Za návštěvu jistě stojí hrad stojící na kopci vybíhajícím do moře. Základy jsou již ze 13. století. K hradu se dá dojít pěšky, což je pěkný celodenní výlet, autem anebo pravidelnou autobusovou dopravou. Hrad je obehnán hradbami, úzká vstupní brána je zdobená perským nápisem.  Součástí objektu je také byzantský kostelík. V přístavu nedaleko pevnosti se nachází Červená věž postavena v roce 1226, která je symbolem města. Autorem je seldžucký stavitel Ebu Ali Rehç el Kattani. Kamenné schody nás dovedou až do 5. patra. V prvním patře můžeme navštívit Etnografické muzeum. Z roku 1227 pochází loděnice (Tersane).

Za návštěvu také stojí místní jeskyně, kterých je hned několik. V roce 1948 byla při stavbě přístavu objevena jeskyně Damlataş. Najdeme ji na západní straně poloostrova. Uvnitř jeskyně jsou stalagmity a stalaktity staré až 15 000 let. Pobyt v jeskyni působí velice dobře na zdraví, hlavně na léčbu astmatu. Teplota je po celý rok kolem 22 °C. V čase od 8:00 do 10:00 se turisté do jeskyně většinou nedostanou. Tato doba je určená místním, kteří ji navštěvují na „lékařský předpis“.

Další jeskyně je východně od Alanye a nese název Dim. Nachází se na svahu hory Cebel-i Resi, která je nejvyšší horou v okolí města. Vchod je v nadmořské výšce 232 m. Skládá se ze dvou chodeb a spousty krápníků. Kousek od jeskyně teče stejnojmenná řeka, kde si můžeme zajít na něco dobrého k snědku do jedné z mnoha restaurací.

Za jeskyněmi se můžeme vydat také lodí. Plavit se dá celkem ke třem jeskyním. Pod poloostrovem je mořská jeskyně známá pod názvem Pirátská jeskyně (Korsanlar Mağarası). Dovnitř se pluje na malých lodičkách, velké lodě otvorem neproplavou. Dle pověry tudy vedla chodba do pevnosti na břehu, kterou piráti odnášeli své poklady. Druhou je Jeskyně milenců (Aşıklar Mağarası). Loď zastaví pod vchodem, který vede do asi 75 m dlouhé chodby. Na konci je východ a jedinou cestu, jak se dostat zpátky na loď, představuje seskok do moře. Návštěva této jeskyně je tak pro skutečné dobrodruhy, jiná cesta zpět na břeh totiž nevede! A do třetice přichází Fosforová jeskyně (Fosforlu Mağarası). Dovnitř  mohou opět vplout jen malé loďky.

Pokud bychom se chtěli vydat na svých toulkách ještě dále, můžeme navštívit amfiteátr v Aspendu a nárdoní park Köprülü, kde je kaňon s neskutečně modrou a ledovou řekou.

- kibl -

Předchozí články z Turecka:
Antakya – město tolerance
Side – město granátových jablek
Adana
Bodrum
Konstantinův sloup

Článek byl zobrazen 14 640 krát.