Iznik - kouzelné městečko na břehu jezera

Iznik - kouzelné městečko na břehu jezera

Iznik je malé okouzlující městečko rozkládající se na severozápadě Turecka, u pobřeží stejnojmenného jezera. Pyšní se bohatou historií, v minulosti bylo dokonce po nějakou dobu hlavním městem byzantské říše. Nejvíce se však proslavilo výrobou jedinečné keramiky, která byla tou nejlepší v celém osmanském světě.

Město bylo založeno roku 310 před naším letopočtem makedonským vojevůdcem Antigonem, kterému se podařilo po smrti Alexandra Velikého zmocnit většiny Malé Asie. Původní název města byl Antigoneia, později bylo známé pod řeckým jménem Nikaia. Nikaia měla význam také pro duchovní dějiny křesťanstva, neboť se roku 325 stala místem prvního ekumenického koncilu křesťanské církve. Na tomto koncilu bylo formulováno vyznání víry, které se stalo základem, jež dnes používá naprostá většina křesťanů. Roku 1081 bylo město dobyto Seldžuky, kteří ho přejmenovali na Iznik.

Během první křížové výpravy, která se odehrála roku 1097, jej křižáci pod vedením císaře Alecia I. Komnena získali zpět a předali Byzantské říši. Roku 1204 byla křižáky vypleněna Konstantinopol a Iznik se tak stal na 50 let hlavním městem Nikajského císařství. V roce 1331 se Izniku zmocnil Orhan Gazi, který jej připojil k Osmanské říši a město tak ztratilo svůj význam.

Město leží v úrodné pánvi u východního konce jezera a je obklopeno horami. Žije zde asi 15 tisíc obyvatel. Do dnešních dní se podařilo dochovat jeho původní roštový půdorys. Město protínají dvě hlavní ulice vytvářející jakýsi kříž, z nichž v pravém úhlu vybíhají vedlejší ulice. Hranice města vymezují hradby, jediný vstup do něj tak v minulosti poskytovaly tři brány na pevninských stranách. Hlavní Istanbulská brána vyznačuje nejsevernější bod města. Je zdobena reliéfy bojujících jezdců na koních a je doplněna byzantskými věžemi. Dnes jsou hradby na mnoha místech proraženy kvůli ulicím. Toto monumentální starověké dílo obklopuje Iznik ze všech stran, v celkové délce pěti kilometrů. Hradby jsou vysoké asi 10 metrů, jsou obehnány dvojím příkopem a na mnoha místech doplněny stovkou věží.

Hradby nechal postavit v roce 300 před Kristem tehdejší vládce města, Řek Lysimachos. V období Byzance a Osmanské říše však prošly několika úpravami. Západní hradba města byla vybudována přímo u jezera a poskytovala tak městu ochranu před dobytím z tohoto směru.  Město navíc mohlo v případě ohrožení z tohoto jezera čerpat pitnou vodu a ryby. Jezero je zároveň dost velké, proto jej nebylo možné celé obklíčit.

V polovině 6. století nechal ve městě císař Justinián I. postavit chrám Svaté Moudrosti – Hagia Sofia, jehož rozvaliny jsou dnes nejstarší památkou Izniku. Chrám byl vybudován podle vzoru slavného chrámu Hagia Sofia v Istanbulu. Původně na tomto místě stával hlavní svatostánek byzantské Nikaie. Ten však byl zničen během zemětřesení a v roce 1065 nahrazen novým chrámem. Jedinečná je zejména krásná podlahová mozaika a freska Deësis zobrazující Krista, Pannu Marii a sv. Jana Křtitele. Dnes je z bezpečnostního hlediska uchovávána pod sklem.

Foto: Zelená mešita   Autor: mitopencourseware

Další významnou památkou, kterou naleznete v Izniku je Zelená mešita pocházející ze 14. století. Svůj název získala díky barvě keramického obkladu jejich minaretů. Původní obklady se však nedochovaly a tak byly nahrazeny novými, bohužel už ne tak kvalitními kopiemi. Ozdobou města je rovněž budova Nilüfer Hatun Imareti, ve které sídlí Archeologické muzeum uchovávající sbírky starořímských artefaktů, skla a ukázky seldžuckých a osmanských dlaždic. Tato budova založená v roce 1388, kterou zdobí pět kupolí, původně sloužila jako hospic pro potulné derviše, dnes do ní proudí zástupy turistů.

Město Iznik se ve světě proslavilo především výrobou jedinečných keramických dlaždic. Ještě předtím, než region dobyli osmanští Turkové, zde byla vyráběna malovaná keramika ovlivněná perskou a afgánskou kulturou. V letech 1490 až 1700 vynikala Iznická keramika dekorem, který byl nanášen na bílý podklad pod tenkou transparentní glazuru. Vzory byly převážně kobaltově modré, tyrkysové nebo fialové a později i červené. Iznické kachle následně prosluly po celém impériu, byly jimi vyzdobeny snad všechny významné mešity v Istanbulu. Poslední velkou zakázkou byla výzdoba mešity Sultanahmet v Istanbulu, na kterou bylo potřeba 21 043 kachliček s 50 různými vzory.

- jap -

Předchozí článek o Turecku - Sultanahmet

Článek byl zobrazen 6 582 krát.